STROOPŮV TEST

Jak nám půjde určování názvů barev, v nichž jsou vytištěna slova, když tato slova sama označují barvy? A když se navíc máme snažit barvy určovat co nejrychleji? Při shodě významu slova a barvy (např. slovo modrá je vytištěno v modré barvě) u první cedule je tuto barvu snadné určit a rychle pojmenovat. Při jejich neshodě (např. slovo modrá je vytištěno zeleně) u dalších cedulí je ale náš mozek postaven před konflikt mezi výsledkem procesu rozpoznání slova a výsledkem procesu rozpoznání barvy. To je pak úloha podstatně těžší, než by se mohlo na první pohled zdát.

K vyřešení konfliktu je potřeba aktivně potlačit informaci o významu slova. Tu přitom náš mozek zpracovává rychleji a automaticky, tj. bez nutnosti zaměřené pozornosti, na rozdíl od mentálně náročnějšího zpracování názvů barev. Při Stroopově testu tedy člověk musí (s využitím zaměřené pozornosti) potlačit první, samovolnou myšlenku a soustředit se až na tu další, obtížněji dosažitelnou.

Délka odpovědi v testu vypovídá o úspěšnosti tohoto potlačení – narůstá s nesoustředěností a s únavou. Zejména impulzivní lidé mívají s vyřešením této úlohy nemalý problém; např. osoby s ADHD syndromem mají podle zjištění v průměru výrazně delší čas odpovědi a vyšší počet chyb. Rozdíl mezi rychlostí odpovědi v souhlasné a nesouhlasné podmínce je zvýšený rovněž u menších dětí, postupně se snižuje do věku 15 let a pak už v průběhu života zůstává zhruba stejný.

Stroopův test, navržený J. R. Stroopem už v roce 1935, má tradiční verzi a vedle ní i řadu modifikací, ve kterých jsou například záměrně použita pseudoslova (hrwod), slova označující objekty s charakteristickou barvou (mrkev) anebo jen první tři písmena namísto celého slova (zel). Test je velmi rozšířený zejména v experimentální psychologii a neuropsychologii; bylo o něm publikováno už přes 1000 studií.

/ MacLeod, C. M. (1991). Half a century of research on the Stroop effect: An integrative review. Psychological Review, 109, 163–203. /